Habermannův mlýn mapuje léta 1938-45 v českém pohraničí jako období, kdy vzhledem k historickým událostem nikdo dříve či později nezůstal bez viny. Přestože se zásadní válečná zvěrstva odehrávala až za humny, v české kotlině se naplno projevila síla lidské nenávisti. Nejprve to odnesli Židé, následně řadoví Češi a ve finále i poražení Němci. S kým tedy soucítit, když se Herz snaží v konfliktu stát přesně uprostřed?
Přestože se film snaží zlo neutralizovat do univerzální nadčasové podoby a soustředí se na selhání postav v osobní rovině, působí jako zakázka bavorské vlády. Německá armáda se v Sudetech nechová příliš přátelsky, ale rozhodně dokáže svou agresivitu potlačovat lépe, než pomstychtiví Češi. Postava esesáckého důstojníka sice vrchovatě naplňuje veškerá nacistická klišé, ale v jeho chování je přesto částečně omluvitelné. Masakr původních obyvatel totiž bere jako trest za bezdůvodnou vraždu dvou německých vojáků. Čechy, kteří v závěru v touze po cizím majetku neznají bratra, takovou ctností bohužel nedisponují.
Herz podává svědectví o nedávné minulosti, což je jistě záslužný čin. V případě Habermannova mlýna se však jedná o zidealizovaný pohled na dějiny, který příliš neslouží historii ani filmovému vyprávění. Hlavní hrdina vždy stojí za svými zaměstnanci bez ohledu na jejich původ a nechá se jimi dokonce i vědomě okrádat. Člověk by vzhledem k jeho přívětivé tváři snad ani neuvěřil, že má v rodném listě zapsán německý původ. Do událostí příliš nezasahuje a veškeré aktivity se tak ujímá jeho česká manželka překvapivě nic netušící o své židovské krvi, která má z nevysvětlitelných důvodů neskonalou potřebu riskovat život kvůli švagrovi s neodolatelně našpulenými rty, jehož srdce bije jen pro Hitlera.
Scéna, v níž by se Habermann (Mark Waschke) mohl konečně výrazněji projevit, přichází až v závěru, kdy má možnost rozhodnout o osudu desítky obyvatel sudetské vesnice. Ani tato vyhrocená scéna však nezužitkuje nabízený potenciál a od počátku je zřejmé, jak bude Habermannův seznam potenciálních obětí vypadat. Jeho jednání je jednak příliš předvídatelné a scénář nikterak nerozvíjí jeho vztahy k okolí, proto nemá důvod zaujmout k sousedům jakékoliv postoje.
Tempo vyprávění vedle jednorozměrných postav komplikuje i Herzova touha obsáhnout časové rozpětí od vyhlášení protektorátu po konec války. Vzniká tak násilné stříhání v ději a především dojem, že druhá světová válka kolem Čechů doslova jen nepozorovaně projela po kolejích.
Až do finále, v němž vyjdou konečně na povrch celou dobu potlačované emoce i pro děj zásadní informace, je Habermannův mlýn jen televizním filmem, který se pod vilvem neopodstatněných kamerových nájezdů tváří jako přelomové dílo. Obsahově bohužel nepřináší jedinou myšlenku, která by byla v rámci žánru originální. Vše už tady několikrát bylo a dojem nezachrání ani dvě milostné scény zcela vytržené z kontextu. V paměti nakonec zůstane jen necitlivě zprzněná čeština, jíž Němci ve filmu promlouvají. K originálnímu akcentu se nelogicky propůjčí i německý důstojník, který v úvodu demonstruje svou nenávist vůči všemu českému.
feelingmovies.skĎalšie zaujímavé články autora nájdete na : http://chromy.blog.idnes.cz